Zákon o likvidaci obnovitelných zdrojů

01.07.2011 09:08

Minulý měsíc vláda schválila návrh zákona o likvidaci obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jeho oficiální název je „zákon o podporovaných zdrojích energie“, ale jeho cíl je nasnadě. Zákon jde proti všem zásadám, o něž se opírá politika OZE ostatních evropských zemí. Těmi zásadami jsou stabilita politiky OZE, garantované připojení k síti a záruka podpory po dobu předpokládané životnosti zdroje.

Zákon vypadá, jako by ho napsali provozovatelé velkých uhelných elektráren. Především omezuje právo na přednostní připojení OZE k distribuční síti. Dosavadní režim povinného výkupu se má napříště vztahovat jen na výrobce elektřiny v zařízení do 100 kW. Ostatní budou muset svou elektřinu udat sami. Systém podpory OZE je podle navrhovaného zákona navíc zcela netransparentní. Za určitých, špatně předvídatelných a nejasně definovaných okolností totiž nemají provozovatelé na podporu nárok. A nejen to. Za určitých podmínek budou dokonce povinni za odběr své energie platit!

Zákon navzdory svému názvu neříká, které zdroje jsou podporované. O tom, kdo má na podporu nárok, totiž nerozhoduje zákon, nýbrž vláda. Ta má průběžně určovat limity výkonu jednotlivých druhů zelené energie. Po překročení limitu už nebudou mít další investoři na dotace nárok. V době zahájení výstavby tedy nevíte, zda stihnete zdroj připojit před vyčerpáním limitu a získáte dotace či nikoliv. V důsledku navrženého zákona například nezbývá až do roku 2020 žádný prostor pro instalaci nových fotovoltaických zařízení, a to ani těch na střechy budov.

Naproti tomu se do roku 2020 počítá s více než trojnásobným nárůstem výroby elektřiny z biomasy. Spalování samotné biomasy je ekologické. Pokud se ale biomasa spaluje společně s uhlím, nemůže být o čisté energii řeč. Zákon však přesto takovým zdrojům dotace přiznává. Stačí, když se do uhlí přimíchá dřevní štěpka a je z nich rázem podporovaný zdroj! ČEZ za takové „ekologické“ spalování na podpoře ročně zinkasuje cca 350 mil Kč.

Na podporu mají nárok i výrobci, kteří kombinují výrobu tepla a elektřiny. Kombinovaný výrobce spadne automaticky do kategorie podporovaných, ať už si spaluje, co chce. Zákon je zkrátka šitý na míru velkoproducentům energie, jejichž špinavé zdroje se tak přiživují na dotacích určených pro čistou energii. Samozřejmě že z našich kapes.

Vývoj posledních let přitom jasně ukazuje, že OZE se postupně stávají stále dostupnějšími a mohou pokrýt velkou část spotřeby. Německo jimi plánuje do roku 2020 pokrýt 47% své spotřeby elektřiny, ač se vůči Evropské Unii zavázalo pouze k 38%. V roce 2010 byly celé dvě třetiny všech nově instalovaných zdrojů energie v Německu OZE. Zatímco jinde panuje víra v budoucnost OZE a obrovská vůle podpořit jejich rozvoj, u nás jsou stále vnímány jako kuriozita. Se svým zhruba 8% podílem OZE na spotřebě elektřiny jsme nyní v Evropské Unii na 21. místě. Do roku 2020 se propadneme na 24. místo.

Z OZE děláme nepřítele, kvůli němuž nám podraží elektřina. Stačí si vzpomenout na štvavou kampaň proti „solárníkům“, které vláda nejdříve navnadila na velkorysé dotace a potom z nich pomocí médií udělala lumpy, kteří si mastí kapsy na náš úkor. Návrh zákona pokračuje věrně v duchu tohoto postoje. Doufejme, že se v průběhu schvalovacího řízení setká se zdravým rozumem a dozná výrazných změn.

Autor: Vladimíra Glatzová, advokátka

Zpět