Účtování a zdaňování provozu solární elektrárny

18.03.2011 11:00

 

Jsem OSVČ podnikající v autodopravě. Pořídil jsem si fotovoltaickou elektrárnu na střechu rodinného domu do 4,3KW. Bohužel netuším, jakým způsobem toto pak budu fakturovat.

Jako autodopravce jsem plátcem DPH. Při fakturaci E. ON neúčtuji DPH, neuplatnil jsem si vstup, tedy náklady na pořízení, do daní a nechci toto spojovat s mojí firmou, ale prodávám přebytek vyrobené elektřiny.

Další problém vznikl, že mám jednoduché účetnictví a fotovoltaické elektrárny se musí účtovat v podvojném účetnictví. Nikde se neuvádí, jakým způsobem se vše zúčtovává. Pouze jsem slyšel, že budeme šest let osvobozeni od daní.

Jak nejjednodušším způsobem podle zákona zaúčtovat, jak fakturovat a co doložit, že jsme po dobu několika let osvobozeni od daně?

Podle daňového poradce je nejlepší FVE převést na manželku, která sice podniká jako má spolupracující osoba, ale není plátce DPH.

ODPOVĚĎ: Společnost vám v roce 2009 podala ohledně osvobození od daně z příjmů správnou informaci. Zákon o daních z příjmů, který platil v tomto roce, osvobozoval příjmy z provozu solárních zařízení v roce, v němž byly poprvé uvedeny do provozu, a v bezprostředně následujících pěti letech. V roce 2010 byl však zákon novelizován a osvobození je možno uplatnit naposledy za rok 2010.

Osvobozené příjmy se nikde do přiznání neuvádějí. To znamená, že vás při vyplňování přiznání za loňský rok nemusejí trápit.

Avšak bez ohledu na daň z příjmů jste podle energetického zákona povinen vést podvojné účetnictví ode dne zahájení činnosti. Za tento den je považován den, kdy nabyla právní moci licence na výrobu elektřiny. Tímto okamžikem se stáváte účetní jednotkou, která má povinnost vést účetnictví za všechny své činnosti, které spadají pod § 7 zákona o daních z příjmů. Jinak řečeno, podvojně musíte účtovat i o autodopravě.

A jak jste měl správně postupovat? Pokud jste dostal licenci například od 1. 6. 2009, není v rozporu se zákonem, pokud byste vedl do konce května daňovou evidenci a kompletně byste přešel na podvojné účetnictví od 1. 6, přičemž vaším základem daně by byl rozdíl mezi příjmy a výdaji za leden až květen + výsledek hospodaření za červen až prosinec za neosvobozené příjmy, tj. za autodopravu. Domnívám se ale, že z hlediska evidence je praktičtější přechod z daňové evidence na účetnictví od prvního dne kalendářního roku.

Podvojné účetnictví můžete ukončit nejdříve po uplynutí pěti po sobě jdoucích účetních období, ve kterých jste vedl účetnictví. Účetním obdobím je celých 12 měsíců, tedy kalendářní rok. Jestliže jste například získal licenci a vedl účetnictví od 1. 9. 2009, musíte vést účetnictví alespoň do 31. 12. 2014. Pokud byste byl účetní jednotkou už dobrovolně od 1. 1. 2009, mohl byste skončit s účetnictvím o rok dříve.

S přechodem z daňové evidence na podvojné účetnictví vzniká povinnost postupovat podle přílohy č. 3 k zákonu o daních z příjmů. To se každého poplatníka dotkne tehdy, jestliže měl k okamžiku přechodu na podvojné účetnictví nějaké zásoby či pohledávky vyplývající z dosavadního podnikání (například autodopravy).

V tomto případě byste musel ve zdaňovacím období, v němž bylo zahájeno vedení podvojného účetnictví, zvýšit základ daně o hodnotu zásob a cenin, poskytnutých záloh s výjimkou záloh na hmotný majetek a hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem.

Naopak jste mohl daňový základ snížit o hodnotu přijatých záloh a hodnotu závazků, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. To všechno buď jednorázově, nebo postupně po dobu 9 let (nemusíte rovnoměrně). Pokud byste ukončil podvojné účetnictví dříve, tak byste v roce ukončení musel dodanit zbývající část.

Když je to nesprávně

Jestliže jste tímto způsobem nepostupoval a vedete i nadále daňovou evidenci, máte dvě možnosti:

1. Buď si nechat zpětně zrekonstruovat podvojné účetnictví a podat dodatečné přiznání k dani z příjmů. Výsledkem může být to, že budete muset finančnímu úřadu nějakou daň doplatit včetně úroku z prodlení. Za jeden rok činí zhruba 14,75 % z dodatečně přiznaného rozdílu daně.

2. Nebo nedělat nic a doufat, že finanční úřad bude milosrdný. Kdyby nebyl, mohl byste dostat pokutu podle zákona o účetnictví až do výše 6 % z celkové hodnoty aktiv (tj. součet zůstatkových cen hmotného majetku, pořizovacích cen zásob, hodnoty pohledávek apod.).

Jestliže byste přestal být držitelem licence, což zvažujete, zákonitě byste přestal vykonávat ekonomickou činnost - výroba energie, a tudíž by vás DPH v tomto oboru činnosti netrápilo. Zatím tomu tak není, a proto musíte zdaňovat i tuto činnost.

Stát podporuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů formou tzv. zeleného bonusu nebo garantované výkupní ceny. Pokud se jedná o DPH, provozovatel, který je plátcem, musí zelené bonusy a výkupní cenu za energii dodanou do distribuční sítě zdanit v základní sazbě 20 procent. Obě možnosti mají svá specifika:

1) Výkupní cena (přímý prodej do sítě) - veškerá vyrobená elektrické energie je dodávána do rozvodné sítě. Elektrickou energii pro vlastní spotřebu (osvětlení bytu, akumulační kamna apod.) uživatel nakupuje zpět od energetické společnosti v rámci zvoleného tarifu.

2) Zelený bonus - je stanoven jako pevná cena v Kč/MWh za energii vyrobenou fotovoltaickou elektrárnou, tj. včetně energie, kterou uživatel spotřebovává pro vlastní použití. Přebytky elektrické energie výrobce dodává do rozvodné sítě a prodává je za cenu rozdílu výkupní ceny a zeleného bonusu. Jestliže plátce uplatnil nárok na odpočet u vstupů potřebných pro provoz FVE, tak z energie pro vlastní potřebu odvádí daň, přičemž základem daně je cena obvyklá (tj. prakticky stejně jako při prodeji rozdíl výkupní ceny a zeleného bonusu). Nebo může plátce postupovat tak, že uplatní nárok na odpočet pouze v poměrné výši v rozsahu odpovídajícím využití pro ekonomickou činnost, případně ho jako tazatel neuplatní vůbec a DPH z energie pro vlastní potřebu již neodvádí.

Provozovatel solární elektrárny má povinnost vést podvojné účetnictví u všech činností, které spadají pod § 7 zákona o daních z příjmů (příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti).
 

 

 

 

zdroj: Deník právo

Zpět